Je hodný, ale...

neděle 31. října 2010

Je hodný, ale...

...to nestačí,

říkávala moje maminka o mém příteli a já se na ni za to zlobila, vždyť tohle je jedna z prvních vlastností, kterou vám holka řekne, když se jí někdo zeptá, jak si toho svého budoucího představuje.

Od té doby uplynula řádka let, téměř dvě desítky. Můj přítel je dávno ex- a já vedle sebe mám chlapa, který není jenom hodný. Leč přeci jen jsem ve skrytu duše jsem stále s maminkou nesouhlasila. 

Po téměř patnácti letech jsem se potkala s mou dřívější kamarádkou. Zmizela mi z očí, protože se přestěhovala se do Španělska a já na ni po čase i zapomněla. Inu, život jde dál. Když tu jsem ji zcela náhodně potkala ve městě. Dvě ženský, ještě k tomu dřívější  kamarádky si toho mají vždy, co říct, co pak patnácti letech. A tak slovo dalo slovo a na druhý den jsme se sešly na kafi, kdy jsme probíraly život, co nám dal a co nám vzal.

Téma chlapi je téma vděčné, obzvlášť, když ona žila v mylném dojmu, že jsem ještě S NÍM, no tím z před patnácti let. Když jsem ji vyvedla z omylu, že s ním tedy rozhodně nejsem, pohotově, aniž bych jí stihla cokoli vysvětlit pravila: "Byl hodný, ale to nestačí, když je to jinak vůl."

Slova maminky se mi vrátila jako bumerang, rázem mi došel ten dovětek, který ona vždy raději polkla.  Být hodným doopravdy nestačí, nemělo by to být hlavním nebo dokonce jediným měřítkem pro vztah. Když je totiž někdo jinak vůl, tak  i kdyby byl sebe hodnější  je vám to k ničemu ... nenasytí to vaši rodinu, není to oporou, nepostará se o vás, jak by měl, prostě není to k ničemu. Být hodný a plný keců nikdy nepostaví rodinu. 

A co si budeme povídat, občas nějaké to třísknutí do stolu je i potřeba :-).

Read More

Proč se ženy s muži nemohou přátelit?

neděle 26. září 2010

Proč se ženy s muži nemohou přátelit?

Tuto otázku si nekladu pouze já, trápí odborníky již dlouhá léta. Nevím, kde se to zlomí, že najednou se začnou tvořit skupinky – v jednom rohu holky a v druhém kluci. Včera ještě největší kamarádi a dnes největší nepřátelé. Tak to je, prostě jednoho dne nastane zlom a nikdo to nedovede změnit. Proč? Mohou za to předsudky? Výchova? Sex, který s nás koriguje už od našeho půl roku života a možná už ještě dříve? Kdo to ví....

Může za to od všeho trochu. V dávné historii žena neměla bůhvíjaké postavení, vlastně její jediné privilegium bylo plodit děti, těšit muže a starat se o domácnost. Pokud se manželovi zachtělo mohl se jí zbavit jako nevhodného kusu nábytku. Pokud žena doprovázela muže na nějaké akce,neznamenalo to, že byla s ním... muži se bavili a ženy čekaly v jiném koutku s dalšími ženami až se na ně manželé rozpomenou. Společně vlastně krom postelových hrátek dá se říct nic nedělali. Také kdyby náhodou zůstala žena s mužem o samotě, bylo to velkým skandálem. Pokud si dotyčný danou ženu pak odmítl vzít, byla odsouzena k životu v celoživotní hanbě. Prostoru k navazování přátelství, zde tedy nebyl dán vůbec žádný prostor, ba ani naděje. Neznámo proč lidé byli přesvědčeni, že pokud jsou muž se ženou v jedné místnosti sami, tak na sebe okamžitě skočí jako zvířata.

Je jednadvacáté století, rozdíly mezi muži a ženami se stírají, ženy jsou ve vedoucích postech a mužům to dokonce i čím dál méně vadí, ale propast zde zůstává. Od jisté doby se prostě spolu kluk a holka nekamarádí...Proč? Je to nemožné? Vrhnou se na sebe jako se tvrdilo v minulosti?

Vládne nám mocná chemie, ač bychom se snažili sebevíc, tak nikdy nás nebudou vzrušovat všichni muži, stejně jako muže nebudou vzrušovat všechny ženy. Prostě někdo se nám líbí a někdo ne? Proč se tedy toto stále traduje? Žárlivost manželů a manželek? Obavy z toho, že si po čase budete říkat, co kdyby? Jaké by to bylo kdyby?

Podle mého muži se mohou se ženou přátelit, ženy se mohou přátelit s muži a to tedy nejenom lesby s gayi, tak jak mi někdo řekl, ovšem musí držet své sexuální napětí na uzdě, či se rozhodnout jestli tedy chtějí mít přítele anebo milenku/ milence. Nutno si však pořádně rozmyslet, co vlastně chceme, protože láska mnohdy nemá takové trvání jako přátelství a je možné, že tímto krokem byste dobrého přítele mohli ztratit navždy. Takže co zvítězí, láska anebo přátelství?

Read More

Muži, jakou ženu vlastně chcete?

sobota 18. září 2010

Muži, jakou ženu vlastně chcete?

Když se tak občas kouknu kolem sebe a začnu bledě závidět těm obletovaným kočičkám.... záhy začnu uvažovat, co je pro chlapy vlastně přitažlivé...

Je to rozporuplné. Chtějí holku s dlouhými pěstěnými nehty, rukama bez mozolu, na vysokých podpatcích, v nejnovějších módních výkřicích, s prodlouženými řasami , s perfektně provedeným make upem a samozřejmě s bezchybnou... ehm.. no nevím.. možná až přespříliš štíhlou postavou? 

Co říct, když v  poslední době někdo řekne o holce s velikostí 32, že je tlustá? 

Popravdě mi velmi brzy dojde, že bych ani takovou být nechtěla, není to o podpatcích a není to o kabelce od Gucciho... jen mám raději praktičnost a pohodlí, nemíním řešit déšť a rozteklé šminky, nemíním se neustále kontrolovat, abych proboha někde nezapomněla kabelku od Gucciho a rozhodně si nenechám jen tak před nosem ujet autobus jen kvůli podpatkům... i když je pravda, že jim by vlastně zastavil....

Občas se ptám: " Jsou vlastně vůbec sami sebou anebo se tak dokonale vžili do póz?"

Co se Vám na takových holkách vlastně líbí... tedy trvale... nejen na potěchu jedné noci. 

Říká se, že vyznat se v ženské je pro chlapy nemožné, ale nutno říct, že některé úvahy a pochody mysli  u mužů také unikají jakémukoliv logickému vysvětlení. Jste jak marťani.

Jaká je vlastně pro Vás žena ideální? 

Read More

Lásky dávno minulé

Lásky dávno minulé

Lásky dávno minulé se čas od času připomenou. Každá  máme svého Pištu Hufnágla. Otázkou je, jak se k nim stavíme. Doopravdy to byli - jsou takoví blbci? A co my, jste si jisti sami sebou, že jste byly geniální? 

Jaké je to ustát setkání s ex - 

Divné.. to rozhodně. Vždyť ví o Vás to, co nikdo jiný. Je divné mít společnou minulost a pak se tvářit, jakoby nebyla... jde to vůbec? 

Emoce... smíšené, zmatené, vzdorovitě se držených teze, že ta rozechvělá kolena jsou určitě jen díky minulosti. Vždy´t se přeci měníme a to u ž dávno nejsme my.. ani on... Bláboly? 

Pochyby, co když tomu tak není...

A jaké by to bylo a -- jisté mámení vás dostává do nepřístojných úvah, že na chvilku zapomínáte, že už vám není šestnáct, není rodina, děti. Ustál by nynější partner Vaše přátelství? Nehrozilo by uklouznutí? 

Proč ženská nad vším musí tolik filozofovat a nevrhne se do toho jako chlap po hlavě.

Proč ženská dá na své emoce, které ji přitom zradí na každém kroku.

Proč je tedy lepší svého ex - nepotkat? 

Žena si myslí, že nikdy ji muž nemůže tolik milovat.  Lež ? 

Kdyby si chlapy nehráli na chlapáky a přiznali barvu... tedy jak je to vskutku se svými city, získali by od ženy mnohem víc, než by čekali. Upřímnost.

Nedostatek komunikace. Kdyby muž občas projevil svůj cit a řekl pravdu, bylo by možná méně ex- , kterých občas  potkávám na ulici a nemusím řešit, co kdyby , a jak to s nimi vlastně je.

Jenže oni si hrají na nerozbitné ořechy, a přitom uvnitř jsou plní emocí, které zatlučou, bagatelizují, aby se náhodou necítili být vázáni. Často se jim pak stává, že záhy lásku nynější mohou označit za lásku minulou, která se bude vdávat za někoho jiného.

                                                          

Read More

Bejvalky

sobota 21. srpna 2010

Bejvalky

Bejvalky jsou mýtus, strašák v zelí, tabu a bůhví co ještě. O ex- se nesmí mluvit a v některých vztazích jsou  skoro důvodem k rozchodu (když se dozví, že nějaká vůbec existovala). Jenomže ony existují, reálně žijí, dýchají, někdy mají i nové chlapy a jsou reálnou historií vztahu ( byť vy jste je možná osobně nepoznali). Když se před ženou začne mluvit o bývalých láskách, žena zbystří, spustí radary, naježí se a přichystá se k útoku. O bejvalkách se ve "jejich" vztahu mluví  obvykle pohrdlivě, s ohrnutými koutky a s varováním v očích, což mne tedy ohromně baví...

Za sedmnáct let svého sexuálního života jsem toto doposud nepochopila. Proč tomu tak je? Proč u toho všichni tak prskají? Copak ony žádné chlapy dříve neměly? Skutečnost, že se dá dohromady první s prvním v jednadvacátém století při stylu života, pozdních vdavkách, jestli tedy k nim vůbec dojde,  je mizivá. Tak proč si  ženy  myslí, že prostě bývalky jsou fuj? 

Vždyť i ony jsou bývalé.... 

A co bývalí? 

Jasně -  u každého se našel nějaký ten důvod k rozchodu, ano byl to fakt blbec, byli ale všichni blbci - krávy anebo si prostě jen nesedli, či se přestěhovali a tak? Není to spíše obranný postoj, co kdyby zase nastalo sblížení? 

Je to možné.. a proč ne? 

Není však proto spíše lepší vědět proč se rozešli, proč se dali dohromady a co bylo s ní v sexu nejlepší? ...

Myslíte si, že jsem blázen?  Možná, možná jsem třeba jen vypočítavá mrcha, která chce znát nejlépe svého potencionálního nepřítele. Já se o bejvalkách bavím ráda, chci vědět v čem excelovaly, chci znát jejich kouzlo, poznat pro co má partner slabost. Zda to pokaždé bylo pro něco jiného, či ten dotyčný je prostě na něco vytyčený. Zajímá mne to. Chci vědět, jak  dlouho jim to vydrželo, a proč to krachlo. Nezlobím se, chápu a o většině ex - přítelkyních si myslím, že jsou fajn. O to zda se s některou viděl i po našem seznámení se nezajímám, nač čeřit svou sebejistotu? Nač panikařit? Důležité je znát nepřítele a znát jeho slabiny, vím proč se to rozpadlo, vím jejich chyby v posteli a vím, že já ani jednu nedělám. Jasně dělám jiné :-) ...ale o to jde...nebojím se bývalek, ale těch, kterých neznám, protože ty jsou nebezpečnější.

Read More

Nevěrná

čtvrtek 19. srpna 2010

Nevěrná

Co je podle Vás nevěra? 

Já tedy nevím... S tímto tématem bojuji již dlouho. No jo dvanáct let manželství a to nás ještě nepotkala druhá, či třetí míza. Líbí se mi neustále debaty, kdo je víc nevěrnější a kdo za co může. Mrchy ženské - děvkaři chlapi. S mým pohledem na svět mnohdy mé kamarádky jen vytřeštěně civí, "To jako myslíš vážně?", slyším... a jako co - jo to? No, smrtelně vážně.

Copak si vy myslíte, že budete s jedním chlapem celý život a  on, ani vy mu nezahnete? A jo,  ještě navíc každý z vás považuje za nevěru něco jiného. Někdo už považuje ohlédnutí za ženskou, někdo posezení na kávě, někdo občasné povídání, náhodná pusa ze zkratkového pominutí... co je vlastně nevěra a co je respektovatelné a odpustitelné? 

Já jsem asi v tomhle hodně tvrdý realista. 

Že bych byla božská manželka? 

Nevím, ale logicky uvažuji, vždyť už i matka příroda měla fígle, aby sémě se roznášelo a rod byl zdravý, a proto byly obřady na svatého Jána kupříkladu, kdy se hojně souložilo na poli. Tu noc mohl každý s každým a nikdo mu hlavu neutrhl. tyto podobné zvyky stále existují.

jak opovržení hodná je polygamie.. no jo, ale tu zas zpaskvil člověk rozežraný inteligent. Původně existovala oboustranná polygamie. Tam, kde bylo méně žen a více mužů, tak mohla mít žena více manželů a nám známější variantu, která tolik vyhovovala některým "vyčuránkům", že ji trochu pozměnila a praktikuje ji nezákonně je ta, že kde bylo naopak více žen na méně mužů, mohl se muž oženit s vícero. Samozřejmě původní pointa byla někde jinde než náboženská a než v tom, aby si chlap pohověl a mohl ženské střídat. původní  pointa byla v tom, že  kdysi byly práce okolo domu náročné, tudíž více hlav, více síly a pomoci. Také se ženy tolik nesdružovaly, takto získali přítelkyni, pravda někdy i sokyni. jedna přeci jen musela tomu šéfovat a být tou nejoblíbenější. 

Všechno bylo také kvůli, co nejvíce zdravých dětí - synů schopných přežití, dědictví, majetek a podobně. Polygamie byla i prostředkem k tomu, když jedna žena měla menses, či byla těhotná, tak aby nebyl nevěrný měl druhou manželku. No problém nastal, pokud si vybral zrovna tak, že měly obě stejný cyklus, či byly obě těhotné...

No tak co.. vezme si přeci další...

Ne nejsem zastáncem polygamie, i když popravdě, pokud všechny uživí a ty ženy to chtějí, tak mi to je jedno, je to jejich věc. Popravdě, když se  respektují více než dva lidé, kteří se mají plné zuby a dělají si naschvály,  z ponorkové nemoci, proč ne. Lépe než kdyby chodil do bordelu anebo střídal partnerky, a pak se žena na gyndě diví kde přišla k filckám, kapavce, či něčemu jinému.

Na celoživotní věrnost prostě nevěřím. Ano, kdysi manželství muselo být, rozvod se jaksi nerespektoval, a snad téměř ani nebyl možný, ale znamenalo to věrnost?

Ani náhodou. Těch pár výjimek, kteří žijí jako labutě jsou s prominutím spíše blbci. Pardon, vážení čtenáři prominou, leč labutě si to mohou pro svůj krátký život dovolit.

Jen si představte, jak děsivý je fakt, že strávíte s jedním člověkem 50 let. Každý den ho uvidíte, ráno, v poledne večer, 50 let. Ne vždy to bude k milování, přijdou chvíle, kdy budete mít chuť se vším praštit, s ním praštit, utéct, vzít si Pištu Hufnágla a rozhodně zavzpomínat na ty chvíle, kdy jste byla tak žádoucí a kdy ten váš blbec ještě nebyl blbcem. Nevěříte? Počkejte za deset let. Nikdo nejsme dokonalý a milujeme jej i s chybami, ale 50 let bez jediného okamžiku, kdy člověk nemá chuť od všeho utéct je mytologickou představou, nikoli však reálným životem..... 

Rozvod, jak často dneska bývá již po dvou letech po prvním záchvěvu je jen důkazem životní naivity ... a jsme u toho obměna partnerů nastala.. žádné a žili spolu šťastně až do smrti, tento slogan je spíše děsivý... ale není ani normálním okamžitým řešením, jisté věci je potřeba ustát a počítat s nimi. Kde přišli v moderní době na tu naivní představu žití bez nevěry? Kdysi, že nebyly rozvody? Ale ty nebyly z jiných důvodů...

Kdy vzniklo žili šťastně a až do smrti? Jistě ve  středověku a vůbec se tomu nedivím... vždyť tehdy už ve dvaceti neměli zuby, ve třiceti byli zasloužilými rodiči, ne -li prarodiči, chlap jestli se dožil 35 tak to bylo něco, ženská třiceti ještě lepší, protože byla strhaná z porodů a 80 - letá stařena jo, tak to leda některé šlechtičny a jako myslíte si, že tehdy jen s jednou? anebo i ta ženská s tím jedním? ...

Propaguji nevěru? 

Ne! Jen prostě to beru jaksi selským rozumem. Není nevěra jako nevěra, těžko říct, co je odpustitelné a pochopitelné. To se liší od každého vztahu, důvodu a podobně. Je však důležité zvážit zda není horší přijít o vztah, kvůli nějaké chvilkové pomatenosti a to z obou hledisek, jak od toho který tu nevěru páchá či ten, který na ni přijde.

Heslo zatloukat, zatloukat zatloukat je zde na pravém místě. K nevěře je nutná ohromná odvaha, tedy podle mého. Nevím jak u chlapů. Vrhají se do toho po hlavě...té horní, či dolní...pletu se? Nevím...je to dáno tím, že od dávnověku mají chlapi nějak problém s komunikací, říct své pocity, čím bližší ten člověk je tím hůř jim to jde, čím víc jej milují, tím víc se cítí... trapně? stydí? chtěj být chlapy a kryjí se za hlášky, vždy´t ona to ví...tak byly vychováni.. zakrývat emoce, jakékoliv.. vždyť chlapi přeci nebrečí... a pak komunikace vázne a rozpadá se manželství...

Jsem vzteklá... a pak lezu svému muži na nervy...

Co Ti je? je Ti blbě? Zlobíš se? .... Ještě jednou se zeptáš a fakt budu! zavrčí...

jenže já se nedám... Hele pokud sis chtěl vzít děda vševěda, tak to jsi měl jít o ulici doleva.. já to prostě z Tvého obličeje nepoznám!... Poznám všelicos, ale když mi neřekneš, nezlob se dneska na mne nezlob není mi dobře anebo tak tohle přehnala a ksichtíš se u toho stejně, tak jak mám sakra vědět, co se ti honí v hlavě... jestli to je zlost anebo v břiše větry...tím ho dostanu, ale nejsem naivní i přesto, že spolu komunikujme a máme se rádi na celoživotní věrnost oba pohlížíme poněkud skepticky.

Už jsem párkrát třískla dveřmi, kdy jsem šla ven vychladnout, za dvanáct let to bylo asi jen čtyřikrát, ale bylo...

nevím, jak to bylo u něj a nechci to vědět...

popravdě řečeno, já ani neřeším to zda mi byl nevěrný... ale chci, abych byla ze všech nejlepší, aby se měl důvod proč domů vracet. 

A já? 

zatloukat zatloukat zatloukat.....

na nevěru je u ženy potřeba kus odvahy...

hmmm anebo musí být jo opilá, aby to udělala jaksi nerozvážně. Pokud má být žena nevěrná a zvlášť jestli mají děti, tak do toho nikdy nejde takhle po hlavě, tedy pokud nemá trojku v žíle, tam je relativně asi možné všechno, akorát si to nepamatuje a je to spíše zneužití než nevěra.

pokud se do toho takováto žena dá a svede ji tento chlap, měl by počítat s rizikem a postavit se  k tomu jako chlap a ne jako hajzl... mno... a zde nastává problém a pravidlo, že to hajzlovství převládá...žena totiž to nikdy nejde do nevěry jen pro sexuální prožitek...

Jo a co s ženskými mrchami? Tak o nich zas třeba někdy příště..

zdroj fotek: free foto  erotic picture - bravoerotica.com, michele7-erotica.com

Read More

Láska mateřská

pátek 18. června 2010

Láska mateřská

V poslední době zděšeně sleduji jedno dějství, které rozhodně nedopadne dobře. Je mi jasné, že jim bohužel není pomoci. Už je ten kolotoč událostí zcela polapil. Vybřednout z něho bude čím dál těžší, stále mají nějakou šanci,  celkem drsnou, ale jedinou. Mám však dojem, že na to nemají.

Měla jsem jednu kamarádku, kterou jsem brala skoro jako svou mámu. Byla to skvělá ženská, hodná, veselá , usměvavá. Až moc hodná. Dříč. Bohužel své syny příliš dobře nevychovala. Ne že by na ně nedbala, to naopak. Chránila je od všedních starostí, zvedala jim klacky, foukala bolístky. Svou vřelou láskou způsobila to, že z kluků vyrostli chlapy, leč jako chlapi se nechovali. V hlavě to byla nezodpovědná nespolehlivá děcka, která jí volala ve svých dvaceti letech i kvůli tašce na nákup. To, že její láska a chlácholení, že jednou dospějí, nedopadne dobře jsme předvídali už před těmi osmi lety. Všichni jsme jí přáli, aby odešli na vojnu, že tam se budou nuceni osamostatnit, jenže jako naschvál povinnou vojenskou službu zrušili. Tato akce státu byla dle mého tou největší chybou, co mohl udělat. Jasně je hrozné, že kluk je rok v pejru, ale popravdě z vojny se pak domů vrátili skuteční chlapi. Naučili se tam postarat sami o sobě,  zodpovědnosti a nabrali jakýs rozum. Ať se na mě zlobí, kdo chce jak chce, ale dneska jsou dvaceti letí kluci ještě cucáci.  

Mou kamarádku jsem neviděla od té doby, co jsem otěhotněla. No neviděla, poslední dobou ji vídávám až příliš často. Tehdy jsem ji však ztratila z očí a bylo mi to celkem líto. Při náhodném setkání před iks lety jsem jí řekla, kde bydlím a byla to chyba. Je mi líto to říkat, ale byla. Dopadlo to totiž přesně tak, jak jsme předvídali, možná ještě hůř. Synáčkové se vybarvili. Krom toho, že se neuměli uchytit v práci, nebyli schopni se sami o sebe postarat propadli gamblerství. Ano, hřebíček do rakvičky. Mor podobný narkomantsví. A samozřejmě rodina je nenechala hned ze startu vymáchat si v tom čumák.  Těžká věc pro matku, ale je to jediná šance, jak to dítě zachránit. Ona tu sílu neměla, a tak naskočila na nebezpečný vlak, který je čím dál hůře zastavit. Začala chodit škemrat. Začala po své rodině, po čase se kruh rozšiřoval. Buď už jí měly dost anebo také bylo potřebné více peněz. samozřejmě, že to bylo v tom smyslu tu jsi půjčím na to a tady si půjčím, abych mohl vrátit. Myslím si, že se už i v tom sama ztratila komu všemu dluží. Začala k nám chodit před výplatou. Jsem zlá, hnusná, ale nepůjčila jsem jí. Je mi jasné, že bych je už nikdy neviděla a příště by přišla dřív a chtěla víc. Vzhledem k tomu, že ani s tím nesouhlasím nedala jsem se zlomit, by´t mne to bolelo.

Kamarádka se stala jako předzvěstí výplatního sáčku. nechápala jsem ji, proč chodí, když ví, že nedostane. když ví, že sami balancujeme s tyčkou v ruce. Postupně tajný šepot se změnil v normální řeč. Už prostě všechno vzdala. Zoufalství je hnusná věc. Já se posledních pár měsíců raději nechala zapírat. po tvářích my tekly slzy. ale už to nebyla ta kamarádka z dřívějších časů. Zvolila si svou vlastní nedobrou cestu do pekel a já se nechci nechat strhnout spolu s ní.

Co čert nechtěl ráno nastoupila do autobusu, málem bych ji nepoznala. Byla jsem v šoku, co s člověkem může provést trápení. S kdysi živelné usměvavé ženy sršící vtipem, zbyl jen strhaný a unavený úsměv. Ten tam byla její zářící blond hlava, ten tam byly i masivní náušnice, její kyprá  mateřská postava se proměnila v hubenou, tvář ze šedivěla a vůbec nevypadala na věk jaký má i moje máma. Vypadala tak děsivě, stařecky. Nejraději bych ji objala, ale sejmula mne hned ze startu, kdy už celkem bez obalu na mne před lidmi vybalila jestli nemám peníze a jestli náhodou neznám nikoho, kdo by jí půjčil. Zamáčkla jsem slzu a kývla, že ne. Už se nemám s ní o čem bavit. Synové ji utrápily. Místo aby si konečně užívala svého důchodu po celoživotní dřině dopadlo to tak, že ráno, co ráno usedá do autobusu a vydává se na obchůzky všech na které si je schopna vzpomenout s mylnou nadějí v srdci, že to takhle snad snad jednou zvládnou.

Nezvládnou.

Bojím se toho nejhoršího... že brzy někde v černý skříni uvidím její parte. Možná pak těm jejím třem chlapům (manžel není o mnoho lepší) nic jiného prostě nezbude.

Jen se tiše ptám, stojí to?

Read More

Budu tě lízat

čtvrtek 17. června 2010

Budu tě lízat

Nevím, kde k tomu všichni chlapi přišli, ale rozhodně mne nedostanou plnou pusou romantických žvástů, které završí tím, že mně budou lízat, jako by to bylo to nej -, co mi mohou nabídnout. No, tak po tomhle jim  s radostí fakt nohy neroztáhnu.

Jak mohou dojít k naivní představě, že když si někdo objeví na chatu, je tam z toho důvodu, aby jim s nadšením a bez protestů vykouřil. Proč mají muži dojem, že žena je od toho, aby jim sloužila, Kde se vzal ten povýšenecký postoj? Normálních chlapů je jako  máku i v tomhle jednadvacétm století...

Holečkové, tak tímhle mne rozhodně nedostanete!

Rozhodně mne neočaruje, když to na mne někdo vybalí sotva vlezu do dveří jako bych byla ta největší čubka. Nedostane mne ani ten, který na mne půjde "ze shora". Nedostanou mne ani ti, kteří mám dojem chodí do jedné společné třídy a od sebe opisují. Copak nemáte žádnou fantazii?  Chcete se jen prostě vycákat a nemít z toho nic jiného než ten cákanec? Toužíte po umělých vagínách, plastových pannách, či polenech anebo po pořádné ženské a pořádném sexu? 

Mám dojem, jako byste všichni žili v Mezopotámii, doma na zadku, kdy jste zapomněli na dřívější hodiny sexu, či naopak nemáte zkušenost žádnou a čtete poněkud lehčí naučnou literaturu. Jo, tak z porno magazínů se to hoši nenaučíte!

Vůbec nevíte, po čem žena ve skutečnosti touží!

Chce chlapa a nechce jen smyšlené kecy a fantazie! Ty si nechte pro svou manželku po deseti letech manželství. Žena chce realitu, chce se líbit, chce být vlastněna, znárodněna, ale zároveň hýčkána jako královna. Každá chce krapet drsnosti, ale pozor drsnost neznamená ubližování a ponižování! Vykuř mi ho jo a zatlačí ti péro až za hlasivky, tak takhle daleko nedojdete! S tímhle si jděte do bordelu!

Pokud chcete dostat od ženských to nej -, tak nejdřív jim musíte co nejvíc dát. Čím víc jim dáte, tak ony vrátí vám. Chtějí mluvit a ne fantazírovat. Rozmluvte je, pak máte šanci na výstřel do nebeského ráje. Jinak si nafoukněte tu svou panu, či namastíte raději ruku. Víc než polena a živé nafukovací panny se nedočkáte. Bude vás to pak stát spoustu dřiny, abyste se udělali.

Když to uchopíte originálně budete mít, co dělat abyste se udrželi a vybouchli až v ten pravý čas. Pak možná dostanete nějaký ten bonus, jako že žena v momentu ejakulace neskončí, ale pokračuje až do vaší maximální extáze..

Takže prosím až příště potkáte nějakou kočku, ať na internetu nebo v reálu, zkuste to bez klišé a věty. "Budu tě lízat..."

Read More

Švagrová je kráva

Švagrová je kráva

Ať chcete, či nechcete každá rodina  má nějakou tu černou ovci. Někdy je možné, že je tento pojem pouze relativní, kdy pouze jaksi vystupuje člověk z řady a myšlenkových postojů celé rodiny, přičemž se o nějakého kriminálníka, či zlotřilce nejedná. Někdy je to však vskutku trefné označení.

Když jsem se dostala do rodiny mého muže přála jsem si, aby tchyně nebyla tchyně a těšila  jsem se na mužovy sourozence, jelikož já sama mám jen sestru žijící na druhé straně republiky a kontakt s ní je pramalý. Tudíž jsem se těšila na rodinné dovolené a podobně.,jenže člověk míní a život mění.  Mamka je fajn, švagr taky, ale švagrová to hnusný asi vyžrala za všechny. Upřímně řečeno bylo by mi i celkem ukradeno, co za blbosti dělá doma, jak doma deptá děcka, kdyby své manýry nesnažila prosadit za rámec svých kompetencí. Bohužel jsem si před dvanácti lety troufla zhatit její plány a intriky. Náhle jsem se objevila v manželově životě, kam chtěla dosadit svou nejlepší kamarádku za vidinou dobrého bydla u chlapů, kteří se o jejich blahobyt postarají.  No, takže švagrové sedím na žaludku už víc než dvanáct let jako žába na prameni. Popravdě řečeno se jí divím, že se s touto skutečností už konečně nesmířila a nedá pokoj, ale to bych asi po ní chtěla moc.

A tak během dvanácti  let na mne zkouší ledacos se snahou mne dostat od muže anebo mne pošpinit u rodiny, či alespoň mi poněkud komplikovat život.  Snažila se o roli kamarádky, kdy zároveň páchala za mými zády intriky, snažila se dostrčit mému muži milenky. Ten ji poslal do háje, prskala vztekle jako kočka. Snažila se mi  několikrát podrazit nohy, dokonce ublížit dětem a přeje mi smrt. To všechno z nějakého neznámého pohnutí v její hlavě, který si říká, že je něco víc než já. Dozajista je... když to vezmu po stránce vzdělání, tak je vděčná za výuční list, co se týče jiných věcí, tam je to ještě horší, co se týče práce, nikdy se k ní neměla, dřel hlavně její muž, co se týká po lidské stránce nikdy nebyla přátelská k nikomu pokud se jí nehodil do plánu, či jí alespoň nešel na ruku. Ale víte jak to je i Hitler měl své přátele.

Milá švagrová je ideálním vtělením černé ovce, jistého vlka převlečeného za beránka. Tváří se jako mílius, největší přítel, a zároveň levou ručkou nenápadně šmátrá na vašich zádech, kam by její dýky mohla nejlépe vklouznout do mého těla.

 Má milá švagrová mi provedla tolik věcí za které by jí normální člověk dávno pověsil na první lampu a nechal by jim tam, a´t se houpe. Jenže já vím, že je to zbytečné, ani to by ji nezměnilo. Ona se prostě taková narodila a jiná nebude.

Tápání po pochopení existence takových lidí je už dávno za mnou. Už se je ani nesnažím předělat, protože vím, že je to k ničemu a maximálně si držku nabiji já. Takže jsem veškerou snahu vzdala. Nechávám ji žít, s občasnými poťouchlými lekcemi, protože já jsem mrcha nebojte se na hlavu si kalit nenechám.

To klepnutí po prstech ji totálně rozhodí a já mám aspoň zábavu. Jinak se ani mnohdy nemusím snažit, protože si s prominutím sere do hnízda, a tak se nakonec nachytá sama bez jakéhokoliv mého přičinění. Aneb kdo jinému jámu kopá sám do ní padá. Na ni to sedí  jako vyšité. Jen mi jí je prostě líto. Je mi líto všech podobných lidí, kteří sotva rozlepí oči vidí svět černě a závidí. Tyto černé ovce jsou často značně infiltrovány do rodin a něco s nimi provést je takřka nemožné. stejně je to i  u nás.  Jen vím, že jednou švagrová spláče nad Vejdělkem, kdy sklidí, co zasela a bude to v podobě jejich odrůstajících dětí, které již mají rozum a jsou jen tlačeni okolnostmi potřeby nezletilých a bydlení.  Nebude to trvat dlouho a vylítnou z hnízda a už je nikdo neuvidí a neuvidí pak ani svého muže, kterého si zajistila jen svými dětmi a pro které s ní stále zůstává, protože si stojí za názorem priorita úplné rodiny. 

Pak je takové probrání lidiček podobné nátury velice bolestný a nakonec zůstávají sami, aby se staly ještě horšími a zapšklejšími. Jen málokterý se konečně probere a pokusí se zachránit aspoň trochu toho, co tak celý život pravidelně několikrát za den podupal.

Já po včerejším prožitku musím po dvanácti letech konstatovat, na rozdíl od jejich urážek, ji musím poprvé ale definitivně konstatovat, že prostě má švagrová je kráva. Jednoduše tomu tak je a nejde s tím nic jiného provést, než se s tím prostě a jednoduše vyrovnat. Dovolená s ní nikdy nebude, už v rámci zájmu našeho přežití.

Read More

Kam za dobrým žvancem

Kam za dobrým žvancem

Taky si občas rádi chodíte někam sednout? A už jste si vyrazili někdy ráno? Třeba na snídani? 

Já tuto dobrodružnou akci podnikla včera, za vidinou dobrého popovídání a příjemně stráveného dopoledne s kamarádkou, kterou jsem neviděla několik měsíců.  Namířili jsme si to do nové kavárny s  pěknou zahrádkou v centru města a nestačili jsme se divit.

Což o to, sedělo se nám dobře, ale problém nastal hned na začátku. 

"Dobrý den, co pak si dáte dámy?" "Dvě mojita a toust s mozzarellou."

"Ehm, je mi líto, nemáme mátu, mohu vám ale nabídnout Darjenest, jedná se skvělý drink z čerstvých jahod, grenadinou a bílým rumem." "No dobře", souhlasili jsme s myšlenkou, že to se stane, je přeci jen půl desáté.

Po chvilce se však číšník vrátil s tím, že nemají ani mozzarelu. S odevzdaným zafuněním jsem souhlasila se sendwichem s prosciutto. Dorazil nám drink. Kamarádce s pokecanou nožkou o ubrouscích jsme mohli snít. Bylo to jakési hoodně ledové. Podobalo se to tříšti.  V mém bylo rumu dost u kamarádky šetřili. Už se nám zvedalo obočí. No nic, tak počkáme na ten sendwich a půjdeme, konstatovaly jsme a naše debata místo o chlapech se točila ohledně restauratérství v Čechách.

Po půlhodině mi dorazil sandwich. Ano fakt po půl hodině! Sandwich se slaninou. Usnadním vám práci, nepátrejte v řádcích, doopravdy měl být s prosciuttem. No tak tohle jsem fakt nechtěla, ale se zatnutými zuby a s tím, že se mi fakt nechtělo rozčilovat jsem se do něj dala.

Tedy dala...nějak mi zapomněli donést příbor, natož ubrousek a talíř jsem měla ve stylu pyramidy a haldou zeleného křoví. No Pohlreich by se potěšil. i já jsem se zachovala stejně. Vytáhla si z kabelky kapesník, abych se tedy měla do čeho utřít a jala se oklepávat zelené nesmysly. samo o sobě to nebylo špatné až na to, že jsem to vůbec nechtěla. Mno nic, tak jsme tedy zaplatili a víme, že už tam tedy nikdy nepáchneme.

Sezení číslo dvě. To už jsme si řekly, že dáme na klasiku a zaboříme do našeho starého lokálu. Jenomže ouha, lokál změnil majitele. Zarazilo nás hned to posezení, které jr nějak ošuntělé. No nic třeba se nám to jen zdá. Luxusní bar do oblouku byl popsán bílou fixou, kde se jen vešlo.

Na stole nic. Co to je? Než jsme se stačili vzpamatovat bafla na nás číšnice: "Tak co to bude?"

"My bychom prosili lístek" "Nemáme, všechno, co máme je tamhle v lednici anebo napsané na baru, tak se tam běžte podívat!" přežvýkla. Waw, tak tohle je silné kafe. Před námi několik stolů a my odtud máme šilhat na to, co je načmáráno na baru? Proboha, co to jako má být?! Tak odtud už jsme prchli. další laciný výdělek jsme někomu dát nemínili.

Co teď krčili jsme rameny. Nakonec jsme skončili v Labužníku, tam, kde jsme jako malé holky chodily na koktejly. Není to nějaký nóbl podnik, ale co je jisté jsou tam příjemní, levní a víme, do čeho jdeme.  Jako jediný byl také plný. My se  pořádně přesladily na rok dopředu a po hodině příjemného posezení, by´t ne zrovna nejstylovějších módních stolů jsme se vydaly domů.

Spokojení jsme však rozhodně nebyly, protože jsme vlastně celé dopoledne místo posezení proběhaly.  Doopravdy jsem celá říčná z toho, že poslední dobou začne podnikat každý blb aniž by o tom něco věděl, a pak volá Pohlreicha, aby mu to celý zachránil. 

Přičemž zásadní problém je v tom, že si myslí, že lidi jsou blbci, kteří se nechají dobrovolně odírat ze zbytku toho mála peněz, co dneska mají. Jenže nedají a pak jsou z toho rádoby podnikatelé v šoku. Nutno říct, že toto se netýká pouze restauratérství, ale podnikání všeobecně.

Read More

Vyhlašuji bojkot na módní návrháře

úterý 15. června 2010

Vyhlašuji bojkot na módní návrháře

Mám dojem, že nám to dělají naschvál, Ti rádoby módní všeumělé. Oblečení šijí absolutně mimo nějaké principy, které jsou známy, že lichotí postavě. Copak to, že člověk má pár kilo navíc znamená, že má chodit v pytli od brambor? 

Faktory, které zužují: výstřih do véčka, volnější design, prodloužený střih, rukávy nenařasené, korále, nějaká aplikace ve výstřihu, větší vzorek, šikmý střih dole.

Faktory, které naopak rozšiřují, kulatý plytký výstřih, velký nápis přes prsa, potisk jen na břiše, pruhy na šířku, ramena rukávů ve tvaru selka, kapsy na bocích...

Tak jsem si zas včera něco chtěla koupit, no to jsem si dala...

Sice jsem potěšená, že stále do nadměrných velikostí nepatřím,  asi jsem jak Anička Polívková v Účastnících zájezdu, když stála před zrcadlem. Nicméně, kam já mám ty své pětky narvat, když není do čeho? Velikost 28 jsem měla naposled snad ve třinácti.  S jásotem přihopkám k obaleným regálům parádních hadříků,  jásám, to tu asi nechám balík.  jenomže jak po chvíli zjišťuji, nic nebude tak růžové, jak se zdá.  První kousek delší, ten střih mám ráda, jenže účko tomu dává ránu. Další skvělý výstřih do vé, které mým prsům tak svědčí, jenomže velikost maximální je M, bezvadný. Nejlepší je, že pro útlé je zas tento hluboký výstřih pro změnu absolutně nevhodný.

Podobným způsobem mi pod rukami prošlo nejméně padesát věcí. Mám dojem, že nám to dělají naschvál, Ti rádoby módní všeumělé. Oblečení šijí absolutně mimo nějaké principy, které jsou známy, že lichotí postavě. Copak to, že člověk má pár kilo navíc znamená, že má chodit v pytli od brambor? S šesti kousky jsem nakonec vlezla do kabinky, abych z ní nakonec vylezla zklamaná nad materiálem, který na mne dělal něco, co já nemusím a to, proč to musí olemovat džíny? Každý šev a druk na kalhotách mi najednou vyskočil ven, jako bych si kolem pasu nasadila plovací kruh.  Ty které mi nevyráběly uměle pneumatiku byly pro změnu průhledné. Byť šlo o černé tričko viděla jsem skrze něj svou pihu na pravém prsu. Nakonec jsem z krámu plného hadrů odkráčela s jediným tričkem za osmdesát korun. Ty dražší kousky byly prostě nenositelné.

Mám dojem, ž e nám to ti návrháři dělají naschvál. Tichým způsobem snaží ze světa sprovodit všechny ženy jež mají větší velikost než třicet tři a prsa A+.

A proto vzývám proletáři spojte se a pojďme chodit nazí!

Read More

Erotické sny

pondělí 14. června 2010

Erotické sny

Moc by mne zajímalo proč se mi zdají takové praštěné sny.

Ještě víc by mne zajímalo, co vlastně znamenají. Vždy v nich je jakási absurdita a snad neexistuje sen v němž necestuji. Ano vlakem jsem jela i tentokráte.

Taky mě štve, že místo mého muže mi do snu leze ex-.

No to mne štve nejvíc, protože nevím, co tam má dělat! Ten dnešní byl zajímavý. Byla jsem členkou jakési taneční skupiny,  vím, že jsme měly sexy stříbrné kostýmky, které toho příliš nezakrývaly a tancovaly jsme něco mezi street dance. 

Účastnily jsme se nějaké školy, kde byla i nějaká soutěž, bylo to světového měřítka. Bylo nás pět holek a byly jsme nejlepší, ale neznámo proč nám jeden porotce nepřál. Měl na nás pifku. Tedy popravdě na mne. Chtěl mě vyštvat z klubu. Stály jsme před dilematem jestli mne vyloučí anebo ne. Byla jsem nejlepší, ale holky chtěly vyhrát a se mnou to evidentně nešlo. V zoufalství a v slzách a s bojovnou náladou jsem šla za dotyčným porotcem, abych se dozvěděla proč to dělá. Vždy´t jsem mu nic neudělala, vždyť se neznáme a ostatní porotci mne vyzdvihují málem do nebe, tak proč zrovna on dělá všechno proto, aby mne zlikvidoval.

No a tu to vyplynulo. Dělá to proto, že mě chce, prý nás nechá za to, že se s ním vyspím. Nechá mi čas na rozmyšlenou. Vracím se na pokoj a mám dilema, nakonec vše řeknu holkám a ty chtějí odejít. Rozhodneme se však pro jinou taktiku. Chytíme ho při činu. 

Vše se odehraje na našem pokoji, nahrajeme jej a pak jej znemožníme v médiích. Natrhneme mu prdel zmetkovi!  Vše bude jen jako. K sexu vůbec nedojde...

Střih. Otevírám dveře a tam porotce, jenže porotce není nikdo jiný než můj ex-. Jsem v šoku už v tom snu to nechápu, kde se tam vzal.  Čekala jsem imaginaci, někoho koho vídám, někoho, kdo se mi líbí, hnusí, rozhodně ne někoho, koho jsem neviděla víc než deset let.

Jak jsem byla v šoku, tak jsem se nechala. Nechala jsem to prostě dojít tak daleko, že jsem se s ním milovala, dokonce i anál...

Šokovalo mne i to, že se mi to líbilo. Bouřily se ve mne emoce, rozlobení, šok, zmatení. Místy jsem nevěděla zda jde o sen, či realitu.

Střih! Balím kufry a prchám. Jsem v Hodoníně na vlakáči a jedu domů. Brečím. Je zima, sněží, všechno je zmrzlé. Něco nedopadlo, tak jak jsem chtěla. Přijíždím domů, nejsem vdaná, nemám děti, nemám rodiče. Jdu do trafiky pro pití cestou  mi vyprahlo. Kolem trafiky plno lidí, koukají se na mne úkosem a já nevím o co jde, proč, pak zahlédnu tučné titulky a najednou mám jasno.

Už vím, co se stalo, ač jsem holky prosila aby to nedělaly, celou kauzu zveřejnily.  Ex - mne bránil uznával svou vinu, odstoupil, jen nechtěl ať v tom nějak figuruji já.  Jenže bulvár to vyšťoural. Už jsem věděla proč jsem utekla, nebylo to kvůli ex-, ale bylo to kvůli tomu, že jsem nechtěla, aby na něj zveřejnili tu špínu, protože já jsem věděla proč to po mně chtěl, ale nechtěla jsem to říct kamarádkám.  Nechtěla jsem přiznat minulost a city. Proč? Nechápu. Vím, že po zveřejnění jsem utekla, ale nečekala jsem takovou bulvární odezvu. Málem ho lynčovali. V té trafice jsem se tedy otočila na obrtlíku, byla noc a jela jsem zas zpátky do Hodonína. 

Proč mi ve snu figuruje zrovna Hodonín, to netuším, v životě jsem tam nebyla.  Dojela jsem tam, běžela jsem do té budovy, co to bylo divadlo? Nevím, něco v tom smyslu. Byla tam spousta lidí, která ho lynčovala. Byl to evidentní konec jeho kariéry. Prodrala jsem se davy fotografů, blikalo to tam a vystoupila jsem nahoru. Viděla jsem ten pohled, překvapený a zároveň nesouhlasný. Chtěl ať jdu pryč. Byla jsem vzteklá.  O co jim k sakru jde!? Proč se někdo míchá do vztahů a do toho čemu jim nic není?  Zařvala jsem. Vřava a blýskání utichlo.  Promluvila jsem. Domluvila jsem. Dav se rozestoupil, nechal nás odejít. Sklopené hledáčky fotoaparátů.

Střih. Nádraží v Hodoníně, z nebe padají ohromné vločky, všechno je bílé,  mráz až třeští, mně je ale teplo. Vedle sebe mám postavený kufr a za ruku držím jeho... mého ex-, kolem projíždí vlak, ale není to normální vlak. Malá absurdita na konec, bez ní by to nešlo. Vlak má vagóny, tedy takové plošiny a na nich namontované lavice, zasněžené, hodně zasněžené a na nich se zimu klepou lidi, zachumlaní do zelených celt, pijí kávu.  Někteří vypadají jakoby už umrzli. Nám přesto zima  není. Hřejí nás naše spojené dlaně.  Ever and After.

Proč nemůžu mít normální erotický sen, ale mám rovnou román? Proč si to nerozdám se svým mužem, či nějakým playboyem z televize anebo se sousedem, který mne fakt už pár let, co tu bydlí přitahuje a rajcuje. Ne ,to ne mně do snu musí vlézt ex-, kterého jsem neviděla víc než deset let od naší svatby. A tak přemýšlím, že by to bylo způsobeno nějakým jídlem? Anebo že by knihou? Ta kniha  se sice jmenuje Kastrátka, ale o sexu rozhodně není. Je to příběh ze středověku, kdy holčičky nemohly zpívat v chrámových klášterních chórech.

Tak tedy fakt už nevím, co mám po večeru číst...

 

Read More

Hele a víš, že děti se nežerou?

neděle 13. června 2010

Hele a víš, že děti se nežerou?

Máte to taky? Ráno je ten největší shon. Nejradši byste zavraždili budík, vstáváte pekelně časně jen proto, abyste vypravili děti do školek, škol a dalších institucí, než půjdete do práce.
Dětem se také nechce, a tak to ráno vypadá jako hon na lišku. Samozřejmě večer jsem jim zas pro změnu nechtělo do postýlek a jejich čurat a kakat a pít je obehranou písničkou.
Venku ještě prší. naštěstí ne tolik a naštěstí školka není bůhvíjak daleko, abych se musela ještě zabývat pláštěnkami. Nakonec přese všechno jsem je z bytu dostala. Hurá, bude chvilka klidu ? :-).
Jsem v dnešní době exot, když už někdo má dvě děti, tak ne tak rychle za sebou, aby obě chodili do školky. Je to sranda, jedno dítě šoupnu do malošů, zatímco velkoš už se o sebe postará sám. Nooo, občas se mi někam schová, občas se šprajcne, občas ho najdu za věšákem, případně nasoukaného v botníku...Zdá se však, že už dospěl, inu za chvíli z něj bude školák, poslední dobou jej nalézám už jen ve třídě.
Jedno dítě v maloších, pak personální uličkou do velkošů. Je to zkratka. Vzali mne na milost, jako jediného exota ve školce, který tam vodí dvě děti a když viděli, že v zimě akce zuj přenes dítě svleč dítě ať se nenamočí a doprav do třídy je pro ubohou matku nadlidský výkon.
Natož, aby toto prováděla dvakrát.
Takže jsem začala běhat onou uličkou, abych se nemusela neustále vyzouvat a nazouvat a roztahovat a stahovat deštník a já nevím, co ještě, podle toho, co nám Matka příroda připraví.
Páni, teď kupříkladu bezvadný slejvák.
Nikdy od dětí neprchám, nejsem ta, která šoupne dítě za dveře a gestikuluje na učitelku, rychle  prchá. Jdu raději dřív, i když se mi nechce a chvilku pobudu. Občas se díky tomu i leccos zajímavého dozvím...
Třeba dneska: A víš, že se děti nežerou?
Ani k obědu? vkládám poťouchlou otázku do diskuzního kroužku u prostředního stolečku.
No, tak tohle caparti nečekali, obzvlášť od smrtelně se tvářícího dospěláka.
Myslí to ta paní vážně? Po prvotním úžasu vybuchli v hurónský smích, když pochopily, že i dospělák si může dělat legraci..
Děti mají úžasnou fantazii, stačí je jen pošťouchnout. Brzy se rozvinula řeč o tom, jak by se to dítko asi kulinářsky upravilo :-).
Jsem konečně doma, konečně mám před sebou snídani a chystám se do práce a vzpomněla jsem si ještě na jednu skvělou ranní otázku, kterou mi položila dneska dcera: " A proč máme oči tak a ne jinak?
Ha vážení a vy to víte?

Read More

Neděle od slova nedělat

Neděle od slova nedělat

Od rána jedu jako šroubek. Celkem se to dalo, už konečně nebylo vedro na umření, a tak jsem likvidovala koš plný spodního prádla a ponožek. Prý Češi smrdí a jsou prasata, mno, tak my mezi ně rozhodně nepatříme, protože u nás jede pračka dá se říct non stop.

zaměstnala děti hrou na košíkovou, alias "Hod ponožkovým balonkem na koš na prádlo :-)" s funěním jsem byla nucena konstatovat, že ti naši domácí skřítci jsou tedy pořádní náruživci, když během týdne zplodili dalších osm potomků. Tolik mi chybělo do páru druhých ponožek.
Zavřela jsem šuplík, vlítla do našeho "kumbálu", který je vlastně naší sušárnou a jala se skládat dva sušáky prádla, na kanapi mi tam leželo ložní prádlo ze včerejška. uf. Dva koše. Vrchovaté. Poskládala a jeden odnesla do obýváku a druhý do děcáku. No jasně našeho oblečení je minimálně.
Můj muž seděl a hrál hry... vztekal se na dceru, která se přehrabovala v kazetách, které ze vzteku vyházel, tím to jaksi zhaslo. Mno... video nám nějak dosloužilo a nové si pořizovat nemíníme, ale vzteknul i mne tím jak já tu lítám a on ani nehne zadkem a kybycuje děcko..
Štve mne, že nakonec malá všechno do koše na nosila za něj a já místo jiné práce lítala s ní..jenže to bylo pro ni a ne kvůli němu, syčákovi jednomu shnilému.
Tak..co teď? koupelna... Máme tři prádelní koše, zvládneme je nějak záhadně zaplnit během jediného dne.
Tak roztřídila jsem prádlo na praní. Ano, další prádlo. První várku jsem šoupla do pračky a zapnula. Vytřela jsem koupelnu a šla vyhodit ze židle muže. No jo, potřebuji recept na knedlík a ten je v kompu. Vztekle po mne začal řvát jestli si nechci po sobě raději nejprve uklidit ten bordel s prádlem.

A hele není on náhodou chlap?

Zpražila jsem ho ať zvedne laskavě tu prdel, že já si nejdu hrát, že jdu vařit a nebudu čekat až se uráčí, to bych se nedočkala. Bylo deset pryč a jestli chci udělat rajskou s domácím knedlíkem mám už i tak, co dělat.
A nebude mí říkat, co mám jako dělat!

Ha recepty na knedlík a housky mám....
Dcera mi šla pomoct. Naštěstí je to ve stylu hoď do pekárny a zapni, ale holt bude se to míchat hodinu a půl.
Pračka doprala, vyměnila jsem várku, sebrala se do krámu nakoupit nějaké potřebnosti a muže nechala bez dohledu. (Šla jsem s dcerou, syn je po tatínkovi, - pecivál, stavěl si v pokoji město a ségra ho zlobila, nedala mu pokoj).
Mužíčka jsem díky vykopnutí od počítače trochu rozproudila, tak odkráčel s košem a kazetami.
Přijdu domů v rámci vaření rajské, hodný hoch mi nakrájel cibulku na jemno, to nevím proč jsem nikdy neuměla. Uklidím nákup a vrhám se na prádlo v koši, abych ho naskládala do skříně. Ano, dneska druhé kolečko. Díky počasí to aspoň všechno krásně schne. Další ponožkovaná.

Nějak mi došlo, že nepere pračka. Jdu k pračce a automaticky ji otevřu, začne se valit voda. "Sakra!" civím a nechápu, blik, honem zavírám pračku, jak to?
Dětská pojistka selhala. Hrkne ve mně , dětská pojistka je v háji, no, tak tohle jsme fakt potřebovali, ještě aby nám pračka odešla.
Mno... můj mužíček si šel uvařit kávu a jelikož máme zástrčky jen dvě, v jedné byla pekárna (ta se nesmí v jízdě vytáhnout) a pak ta pračka, tak ji prostě vytáhl (samozřejmě, že ji předtím nevypnul), ale už nedal zpět. Vzhledem k tomu, že tak moc pračka inteligentní není, po určité době pojistka funguje jako, že už je vše ok a tak se povolí. Já s tím nepočítala a šla prostě automaticky pro vyprané prádlo

|No nezabili byste toho chlapa?

A tak nastalo velké vytírání.
Neznámo proč mi ale programátor nějak začal váznout. Uvidíme. Nelíbí se mi, že na něj musím vyvíjet takovou sílu. No jo pračka má deset let, to už není jak tatramatka na celý život.

Muž zase usedá....

Já zakládám s dcerou na housky. Muže ukecám na pověšení prádla.
V jednu jsem si konečně sedla k obědu, celkem vyčerpaná. Všechno prádlo vyprané, ale ještě mě čekají housky.
Muž umyl nádobí, uklidil jej a děti konečně zalehly, že by konečně na chvilku klid?
Uvidíme, ještě musím ušudlat ty housky a muže ukecám na akci vysavač a že bych ho s dětmi vyhnala ven. No už slyším to remcání...::-D.
V závěru musím konstatovat, že ten, kdo prohlásil, že neděle je od slova nedělat, byl doopravdy nehorázný magor a ještě k tomu určitě chlap!!!

Read More

Víkendová romance

Víkendová romance

Naši večerní idylku nám rozhodila pekelná bouřka, kdy místy bylo venku jako ve dne, ještěže jsem tam nemusela být. Všechno jsme vypnuli, protože už loni jsme tak přišli o pprocesor, což letos nemíním opakovat...
Zavření, jak ve sklence od zavařeniny, protože tam venku šlehalo jsem odpadlo do kómatu. Snění to rozhodně nebylo. Má drahocenná půlka strávila svou večerní hodinku na toaletě a pak dorazila a neurvale mne z kómatu probrala... Prostě vrazila do pokoje a rozsvítila..

Vyskočila jsem jako kdyby mi někdo vrazil do zadku kovový špalek pod proudem. Nevěděla jsem, která bije. No je normální? Sakra blbej chlap... už nevím, co všechno jsem mu v tom divným transu a šoku bez brýlí řekla, nicméně ani nepípl, zhasl a jal se tedy spát...


Šok číslo dvě: "A mami, víš, že je bouřka?" ...popravdě,  jsem ji čekala, akorát, že poněkud dříve. To, že je bouřka mé dceři došlo asi o dvě hodiny později. Tápavě jsem si ji přivinula k sobě a upadla do transu. 
Bouřka nevím kdy odezněla, blouznivě a s potěchou jsem to ukecané noční stvoření odnesla do vlastní postýlky s uklidněním, že je dobře. Á konečně se vyspím má postýlka. Tělo bylo zlynčované podprahovým vnímáním ubrebentěné dcery, která mi hodinu minimalizovala můj životní prostor ve vlastním lůžku na minimum.
Vlastně si ani nepamatuji, jak jsem dopadla do postele. Ráno mne probralo halasení, rozhovor dvou sourozenců. S přimhouřenýma očima jsem se co nejtišeji proplížila na záchod. Jen nevzbudit pozornost, třeba se mi ještě podaří zalehnout a spát. Bylo půl šesté. Akce se zdařila a upadla jsem do kómatu po čtvrté.
Nevím na jak dlouho, ale nebylo to rozhodně nějaká dlouhá doba a vrhla se nám dvě zvířata do postele. Jsem mrcha, i když mne to probralo dělala jsem, že spím. Vstávání zbylo na manžela :-), ale nemyslete si, když jsem se vypotácela po dalším spánku z postele bylo teprve osm hodin a deset minut, takže rozhodně jsem si moc nepřispala.
A vzhledem k tomu, co mi v noci prováděli, tak jsem si těch pár ukradených minut spánku zasloužila :-).

Read More

My ženy

My ženy

V poslední době je kladen velký důraz na kreativitu.
Kam přijdete na konkurz, kamkoli píšete, že máte zájem o práci ptají se Vás: " A jste kreativní? Umíte si poradit?"

Předevčírem mi došlo, že takhle se mohou ptát jen chlapi...

Žena přeci je kreativní od přírody.
Vždyť si musí poradit se spoustou věcí, třeba jak otevřít sklenici s lečem, když chlap po ruce není a normální lidská síla k tomu nestačí.


Ne a nestačí k tomu ani jiné klasické triky jako klepnutí do dna, odchlipováni nožem, promazání, pokusy a kreace s utěrkou a gumovými rukavicemi...


Jenže žena nebude čekat a poradí si sama. Vleze do šuplíku muže vezme dlátko a kladívko a ...
a jednu do toho bací.
Nebojte nerozmlátím sklenici, jen víčko.
A je hotovo.
Žena si prostě vždycky poradí, i když je to pro muže tolik šokující.

Read More

Ježíši Marjáááá

Ježíši Marjáááá

Ano, jste tu správně, na blogu sexy žena a Ježíši Marjá... co si jako pod tím mám představit? Kdo nebo co je sexy žena? Ježíši Marjáááá Kdyby má dcera byla veliká a ne pouze čtyřletá cácora byla by to největší sexice z okolí. Už teď si umí všechny chlapy omotat kolem prstu neuvěřitelným způsobem.

.. nejen chlapy...

Ježíši Marjáááá
Ne nerouhám se...jen mám poslední týden Ježíše a Mariu na denním pořádku..
To mám za to, když nechám dítě na hlídání.
Ježíše a Mariu prokládá má milovaná dcera doslova za každým slovem, tak jako puberťáci hovoří: "Hej ty vole...!"
Hej ty vole ji naštěstí nenaučili, i tak jsem ji v tomhle vedru po asi deseti tisícím Ježíši Marjááá málem pověsila na první strom.

PS: Ježíši Marjááá, mami vypadl Ti na zem krém...
Ježíši Marjáááá, vyjekla jsem, když jsem uviděla, co mi leží u postele.
Můj krém na stryje, který jsem užívala v těhotenství.
No, tak teď už vím proč mám natrhnutý zadek.
Ježíši Marjá.

Read More